Den jsme zahájili klasicky - adventně. Otevřeli jsme si další políčko s adventním překvapením, zazpívali jsme si koledy, sedli jsme si do kruhu, ... prostě jako každý den.
A začali jsme si povídat o postižených a hendikepovaných lidech a dětech. Mluvili jsme o tom, že skoro všichni ve svém okolí někoho takového známe nebo jsme postižené lidi viděli. Padala dokonce slova jako sledgehokej nebo amputace nohou.
Ve Slabikáři jsme měli příběh dívenky Báry, která je na vozíku. A my jsme jí hledali cesty v mapě. Vozili jsme ji k bazénu, projížděli jsme se s ní po nakresleném městě. Děti dostaly mapy domů, aby do nich dopsaly názvy ulic za domácí úkol. Šlo nám to skvěle, nálada byla fajn a děti pracovaly samostatně i ve dvojicích. Četli jsme, vymýšleli nové cesty a zapisovali je. Prostě paráda.
Po angličtině jsme se vrátili ještě k četbě knížky. Do třídy jsem koupila svého oblíbeného autora Josteina Gaardera a jeho novou knížku Anton a Jonatán. Děti byly před obědem unavené, tak si lehly na koberec a začali jsme číst. Knížka je kraťounká, ale s velmi silným příběhem a nádhernými ilustracemi. A tak by během čtení byl slyšet i špendlík, kdyby spadl na zem. Příběh je velmi smutný... Hlavní hrdina nedává pozor a na kole vjede pod náklaďák. Jeho oblíbený plyšový medvídek zůstane sám... Když dětem došlo, jak příběh skončil, nastaly nejrůznější reakce. Zaraženost, agrese, výkřiky jako "já myslel, že existují jenom veselé knížky" i radost, že to skončilo.
Já jsem naopak ráda, že jsme si společně mohli tuhle knížku přečíst. Že jsme se velkou oklikou vrátili na začátek dne, kdy jsme si povídali o nebezpečích, která na nás číhají třeba na silnici.
Některé dny prostě nejsou jednoduché...
Ale myslím, že nemůžeme žít jen ve světě Dád Patrasových nebo Disney víl a nadpřirozených hrdinů. Že někdy je trocha Gaardera taky potřeba.
Více o knížce je zde (včetně ukázky): http://www.albatros.cz/anton-a-jonatan/
Žádné komentáře:
Okomentovat