Náš miniprojekt: ZOO

Včerejšek a dnešek jsme se v rámci hodin českého jazyka věnovali společnému miniprojektu na téma ZOO. Práce bylo moc, ale děti bavila a všichni odvedli kus práce.

Jak to všechno začalo?
Nejdřív dostal každý za úkol napsat a nakreslit, co by podle něj mělo být v zoologické zahradě. Nápadů bylo plno - zvířata, klece, restaurace, vláčky, WC, průvodci nebo cestičky.

Parkety a Ubongo

Tento týden jsme si trochu obměnili jedno z prostředí matematiky prof. Hejného. Místo parket jsme si hráli s hrou Ubongo.

Děti měly ve skupinách (i samostatně) položit kostky do herního plánu tak, aby byl celý zaplněn.

Někomu nedělalo potíže najít řešení, pro někoho to bylo obtížnější. Ale všechny děti to moc bavilo, i když jsme nepoužili "drahokamy", které k originální hře patří.

Podívejte se na pár fotek:

Pohádkový březen a krychle, všude krychle :)

Po prázdninách jsme se sešli ve škole, všichni chtěli povídat, co zažili a mám pocit, že dost dětí se do školy i těšilo :)

V českém jazyce jsme zavítali do světa pohádek. Pouštíme si mluvené pohádky od Karla Högera, čteme si pohádky, děti poslouchají, když jim předčítám, hrajeme si, vyprávíme, doplňujeme komiks, kreslíme pohádkové postavičky.

Fotky jsou tentokrát nejen z českého jazyka, kdy děti měly za úkol sestavit z rozstříhané básničky originál, ale i z matematiky, kdy už zase stavíme stavby z krychlí. Ale když děti to tak baví! Přicházíme na nové postupy, souvislosti a pravidla a příklady a úkoly jsou složitější a složitější...

A ještě něco. Objevili jsme kouzlo počitadla. Zatím jsme si půjčili z druhé A, ale už jsem tři malá počitadla objednala. Obzvlášť Elenka s pomocí kuliček začala počítat velmi rychle.

Podívejte se na pár fotek:

Nákupy a hra na obchod

Tento týden jsme se v prvouce bavili o penězích. O kapesném, o tom, co se dá koupit za deset korun. Jsou vidět obrovské rozdíly mezi dětmi - někdo má představu o hodnotě peněz, někdo vůbec ne.

A tak jsme si přinesli letáky z obchodů a vytvořili si svůj supermarket. Děti pracovaly ve skupinách, vyrobily plakáty a pak před ostatními prezentovaly svou práci (to jsem nestihla nafotit, protože nás u toho natáčela televize - takže své děti třeba uvidíte v reportáži).

Zahráli jsme si i na obchod. Všichni jsme se vystřídali a vyzkoušeli si role prodavačů a zákazníků. Procvičili jsme si nejen chování v obchodě, ale i matematiku.


Další fotky najdete uvnitř článku:

Jak se žije v Zambii?

V prvouce jsme si povídali o dětech z celého světa. Co máme společného s dětmi v Africe nebo Asii, v čem se lišíme. Pustili jsme si příběh sedmileté dívky Fily, která žije v Zambii. A pak se rozproudila diskuze. Některé děti by si s Filou rády život vyměnily, některé si vůbec nedovedou představit život na jiném kontinentu. Dotkli jsme se i otázek jako "Co mi v životě udělalo největší radost?" nebo "Co potřebuji k životu?" nebo "Existuje Bůh?" a bylo fascinující pozorovat děti, jak ani nedutají a poslouchají názory ostatních.

Díky moderní technice jsme se přenesli do Zambie i přes Google Earth, pustili jsme si fotky zambijské přírody, prošli jsme se virtuálně v zemi dívky Fily (a pak jsme přes Street View museli pustili i Poděbrady a s počítačem se projít z náměstí až k naší škole).

A protože je moc fajn, že se učíme v blocích a nemusíme přerušovat výuku po 45 minutách, zvládli jsme v pohodě ve skupinách vytvořit plakáty na téma Zambie. A na závěr hodiny jsme si poprvé vyzkoušeli, jak se prezentuje práce před celou třídou. Podívejte se (další fotky uvnitř článku):

S každým máme něco společného

V prvouce jsme se dneska bavili na téma S KAŽDÝM MÁME NĚCO SPOLEČNÉHO. Vyzkoušeli jsme si, že v něčem jsme si podobní, v něčem odlišní. Zjistili jsme, co máme společného a v čem se lišíme. A pak jsme se rozdělili do skupin a zjišťovali v nich, co máme společného.

A tak jedna skupina našla to, že mají rádi zmrzlinu a milují kočky, v další skupině se děti shodly, že mají rády koupání. Všichni máme něco společného, i když to tak třeba na začátku pracovního bloku nevypadalo.

Podívejte se, jak jsme pracovali. Nejen, že jsme kreslili, co má skupina společného, ale komunikovali jsme spolu, protože jsme potřebovali napsat jména všech členů skupiny. Takže ptát se, nechat si jméno vyhláskovat - a pokusit se ho napsat, ... nic jednoduchého :)

Ztracená čísla a tvary v angličtině

Někdy si hodiny rozdělujeme. A tak zatímco se některé děti učí s Markem anglicky, ostatní třeba hledají poztrácené číslice a zkoušejí je překreslit na své papíry. A pak se skupiny vymění.

Někdo si zapamatuje složitější anglické výrazy (semicircle, pentagon, rectangle nebo square), někdo je spokojen s jednoduššími tvary (circle, star nebo diamond), ale všichni máme radost, jak nám učení jde.

A že pořád nesedíme v lavicích? Na zemi se taky moc pěkně kreslí. A u učitelského stolu taky :)

Skupinová práce

Dnes jsme si zkoušeli pracovat ve skupinách, a sice zase jinak než obvykle. Děti se poprvé do skupin rozlosovávaly a nemohly si vybrat, s kým budou pracovat. Mohly si tak vykoušet komunikovat se spolužáky, se kterými se třeba tak často nebaví nebo nepotkávají při ostatních činnostech.

Pomocí kartiček jsme se rozdělili do skupin jablíček, hrušek, houbiček, švestek, třešní a melounů. V trojicích děti musely poskládat obrázek a části nalepit na správná místa v mřížce. V další části úkolu měly pomocí kódu obrázek vybarvit.

Každá skupina si mohla najít místo, kde se jí bude pracovat nejlépe. A tak bylo plno na zemi pod tabulí, na koberci, u dveří, na skříňkách, ale i v lavicích.

Všechny skupiny práci dokončily, děti si radily navzájem mezi sebou ve skupině i v rámci skupin. A všichni si vyzkoušeli, že víc hlav víc ví a víc rukou víc vyrobí. Radost byla obrovská, ponaučení taky plno a nakonec i sebehodnocení a ocenění. Na skupinová díla se můžete podívat na třídních dveřích (nebo na fotkách v článku).